Toužím po dvou dětech

Radka Kocurová se v roce 2002 stala českou vicemiss, což poněkud zamíchalo jejím osudem. Místo práce za přepážkou finančního úřadu moderuje v televizi počasí a věnuje se modelingu.


Nastaly po soutěži Miss ve vašem životě velké změny?
Vše bylo rychlé a zmatené. Z malého města Karviné jsem se přestěhovala do Prahy. Poznala jsem úplně nový svět, navíc mě tehdejší úspěch žene stále dál. Nebýt soutěže, asi bych skončila v karvinské bance, protože jsem k tomu měla kvůli studiu předpoklady.

Už třetí rok moderujete relaci Počasí. Co vás k tomu přivedlo?
Právě soutěž Miss a jsem ráda, že mám práci, která mě baví. Kdybych žila v Karviné, určitě by mě televize neoslovila. Na konkurs bych navíc sama nikdy nešla. Jsem typ člověka, který je v duchu průbojný, má jisté představy, ale pak je nezrealizuje. Až když mi něco spadne k nohám a já o to zakopnu, řeknu si aha, to je pro mě, a začnu bojovat.

Rozumíte meteorologii?
Výrazům, které říkám, určitě. Když člověk mluví o tom, čemu nerozumí, nepůsobí přesvědčivě. Meteorologii ale nemusíme perfektně znát, protože celou dobu natáčení jsou přítomni odborníci, se kterými můžeme vše konzultovat. Na Nově jsme jen moderátoři, ne meteorologové jako na ČT 1.

Nevadí vám ranní vstávání a časný příjezd do televize?
Budík má nastavený na čtyři hodiny a zhruba po půlhodině odjíždím. Někdy se těším, jindy bych ho nejraději vyhodila z okna. V televizi musím projít maskérnou a kostymérnou, kde mi vybírají vhodné oblečení. Nemám ráda experimentování a výstřednosti, ale naštěstí se na tom, co si mám vzít na sebe, vždy shodneme. Většinou bych stejné oblečení jako v Počasí užila i v soukromí. Snažím se být nekonfliktní, je pro mě důležité, abych s lidmi dobře vyšla, a myslím, že se mi to daří.

Jakou máte na place partu?
Skvělou. Snídani s Novou mám ráda, protože při živém vysílání je spousta zábavy. Prožíváme vlastně tříhodinový maraton srandy. Když máme dobrou náladu, děláme si naschvály, třeba malý úšklebek za kamerou. Diváci nic nevidí a je na moderátorovi, aby to ustál.

Sleduje váš přítel fotbalista Tomáš Rosický, televizi, když moderujete?
Určitě. Několikrát mi i říkal, co jsem měla na sobě a jak mi to slušelo. Moji pravidelní diváci jsou ale rodiče a teta. Jsem rodinný typ a pokaždé od nich po ukončení vysílání dostávám SMS. Když mi nenapíšou, volám, co se stalo, co dělají, že mě neviděli. Nechci pochvalu nebo kritiku, ale potěší mě, když mě sledují.

K vaší práci patří i perfektní vzhled. Preferujete zdravý životní styl?
Bohužel občas ne. Dopřávám si vše, o čem si myslím, že mé tělo vyžaduje. Miluju sladká jídla, ale naštěstí to na mně není vidět. Doufám, že mi tento metabolismus vydrží, dokud budu mít mlsný jazýček.

Dokážete se ohánět v kuchyni?
Vařím ráda a myslím, že i dobře. Naučila mě to babička, maminka, teta a paní Rosická, která je skvělá kuchařka. Neustále pročítám nové recepty, když jsme s Tomášem, vařím vesměs já. Připravím, na co máme chuť. Neradi si dáváme tučná jídla, ovšem rozhodně se nedržíme hesla, že sportovec musí mít speciální jídelníček. Klidně si dáme omáčku nebo kachnu.

Stále chcete mít dvě děti?
Samozřejmě. Ale když to dopadne jinak, zlobit se nebudu. Nejdříve bych chtěla kluka a pak holčičku. Ideální čas je kolem mé třicítky. Třeba se ale tou dobou potkáme a já vám řeknu, že to bude až kolem třiceti pěti.

Střídavě žijete v České republice a v Londýně. Kde trávíte více času?
Asi v Londýně. Líbí se mi britský styl života i památky, na které se ráda podívám. Přesto se Londýn s Prahou nedá srovnávat. Obě města jsou něčím okouzlující a mají svá krásná místa.

Spolupracujete s nějakou nadací?
Letos mě oslovila Zuzana Baudyšová z Nadace Naše dítě, jestli se s Tomášem nechceme stát tvářemi kampaně Dejme týrání dětí červenou kartu. Nesouhlasíme s týráním a zneužíváním dětí, takže jsme nabídku velice rádi přijali. Také jsme spolu pokřtili knížku Bříško, kdo v tobě bydlí? a výtěžek byl věnován na tuto nadaci. Určitě budeme spolupracovat i nadále. Londýn je od Prahy jen dvě hodiny letadlem, takže můžeme být kdykoli v Čechách.

Co ještě děláte pro děti?
Adoptovala jsem tříletého afrického chlapečka Mohameda Baba Camara. S Lucií Váchovou jsme také patronkami dětských domovů v Tuchlově a Krupce, kam jsme nedávno donesly oblečení v hodnotě padesát tisíc korun. Podařilo se nám je získat na módní přehlídce, kterou jsme uspořádaly. Někdo si řekne - proč oblečení, a ne peníze, ale šlo o dárky pro starší děti. A ty měly radost, protože lidé spíše myslí na caparty. Děti také zveme na tenisový turnaj, módní přehlídky.

Kde prožije dovolenou?
Dalo by se říct, že už mám po ní. Strávila jsem ji v Čechách. Měsíc a půl nyní pobývám v Londýně, kde si také užívám odpočinku a volna. Chtěli jsme s Tomášem zavítat do teplých krajin, ale má za sebou operaci nohy, takže cestu budeme muset odložit.

Baví vás fotbal?
Ano, ale jen když hraje Tomáš. Chodím se dívat. Těší ho, že fandím. Mám pocit, že je rád, když jsem na stadionu, ale nikdy jsme o tom vlastně nemluvili.

Netoužíte po filmové roli jako některé Miss?
Ne, to nechám lidem, kteří mají patřičné školy a hlavně talent. Ani v práci neusiluji o postup. Třeba to přijde, ale až mě ta stávající přestane naplňovat. Zatím místo nehodlám opustit. Nevím, jak bych se zatvářila na nabídku, ale už jsem říkala, nesnažím se nikam probojovat.



TV Duel srpen 2008