Rosa a Rosnička

Radka Kocurová a Tomáš Rosický jsou mladí, hezcí, úspěšní - a mají se rádi. Vztah půvabné modelky s bohatým sportovcem ovšem bývá předmětem nejrůznějších podezření, neboť kde jsou peníze, tam se na lásku moc nevěří.
Radka s Tomášem, kterému ve fotbalovém světě nikdo neřekne jinak než Rosa, tohle zkrátka neřeší. "Snažíme se s Tomášem v novinách nerozebírat své soukromí. Kdybyste se ho zeptala na něco podobného, začne o fotbale," směje se Radka, která za hvězdou Borussie Dortmund jezdí už víc než tři roky. A Rosa zase do Prahy.

Jak jste to oslavili, když Tomáš střelil gól, který nás katapultoval na mistrovství světa?
Kluci slavili společně, tam by dámská přítomnost asi nebyla vhodná. Po zápase jsme samozřejmě měli velkou radost - já, paní Rosická, pan Rosický i Tomášův bráška. A Tomáš byl taky velice šťastný. Kdo by nebyl? A když pak začal ohňostroj.... Tak fantastickou atmosféru, kdy všichni volali Kdo neskáče, není Čech, hop, hop, hop!, jsem ještě nezažila. Ukápla mi i slzička - ale štěstím.

Dali jste si spolu šampaňské?
Šampaňské ne. Druhý den Tom odlétal zpět do Německa.

Ohňostroj si představit umím. Ale jak prožíváte, když se předpokládá, že Tomáš dá penaltu, a netrefí se jako v zápase s Nizozemskem?
Mrzí nás to, ale nic se nedá dělat. Ve fotbale hraje roli také štěstí, stejně jako v hokeji. Výsledek může být jakýkoliv, proto každý zápas fanoušky tolik baví.

Jak jste se vy dva seznámili?
Na focení pro jednu sportovní značku. Vybrali nás jako dvojici a my jsme si pak dali schůzku.

Cestujete za Tomášem často?
Záleží na domluvě, protože ani jeden z nás nemá žádný pravidelný režim. Ale chceme se vidět co nejčastěji.

Kdy jste poprvé zaznamenala, co je to úspěch?
Začalo to soutěží Miss Poupě. Bylo mi čtrnáct, žila jsem v Karviné, přihlásila jsem se, ale nebrali jsme to doma moc vážně. A já nečekaně vyhrála. Pak jsem úspěch pokoušela dál. Mám doma pár korunek k titulům.

A mezi nimi korunku druhé Vicemiss České republiky.
Do téhle soutěže mě přihlásila po domluvě s rodiči teta. Stala jsem se Miss severní Moravy a pak i druhou Vicemiss. Od té doby dělám modeling. Předtím vůbec, chodila jsem normálně na střední školu.

Co jste studovala?
Obchodní a bankovní akademii. Své znalosti jsem pak využila v jedné marketingové firmě.

Kdy jste byla zaměstnaná?
Přece po soutěži. A musím se pochlubit, "moje" firma na podzim pořádala v Praze show Freestyle motocross a moc se jí povedla. Hodně jsem se tam naučila, práce modelky mě tak úplně nenaplňovala. Nechtěla jsem čekat, jestli budu mít práci, jestli někdo zavolá. Odešla jsem až kvůli moderování počasí.

Na přehlídkách vás ale vidím docela často.
Modeling mám ráda, byl a je to můj koníček a doufám, že dlouho zůstane. Přehlídka je pro mě zpestření dne.

Co dělají rodiče?
Maminka je učitelka v mateřské školce, tatínek pracuje jako zámečník na šachtě.

Jak prožívali váš úspěch v Miss?
Víc než já. Tatínek mě objal takovým způsobem, že jsem nemohla dýchat. A bylo to poprvé v životě, protože jinak moc city neprojevoval. Bráška tam byl se mnou taky, měl jiskřičky v očích - stejně jako já, mamka, taťka a tety. Přišli mě povzbudit i spolužáci ze střední školy, to mě opravdu hodně potěšilo. Bylo mi jednadvacet a splnil se mi sen.

A jaký byl ten další?
Nebyl jeden. Jsem člověk, který chce dál. To, že se ženu dopředu, mám odmalička.

Znají Tomáše rodiče osobně?
Maminka ne, tatínek ano. Bohužel, Karviná je na opačné straně republiky.

A padli si s tátou do oka?
No určitě!

Partnerství se slavným sportovcem znamená otevřené dveře ke kariéře. Prostě Kocurová je "ta, co chodí s Rosickým". Je to pravda?
Nebudu zapírat, určitý vliv to má. Tomáš je v povědomí národa a díky němu lidé víc vnímají i mě. Je to logická a samozřejmá věc. Já jsem se nikdy za slavnou nepovažovala a necítím se tak ani dnes. Jsem normální holka a Tomáš je pro mě normální kluk.

Poznávají vás na ulici?
Ano, poznávají mě jako moderátorku počasí.

Co Tomáš a davy německých fanynek?
Má jich strašně moc, ale že by si chtěly utrhnout kus jeho oblečení, to ne. V Německu se ke svým idolům chovají s milým respektem.

Tomáš je velký ctitel automobilů. Co vy, jezdíte ráda?
Nedávno jsem si udělala řidičák. V rámci reklamní kampaně jsem pak jezdila malou toyotou, ale nevadilo mi, když jsem ji vrátila. Mně vyhovuje městská doprava a metro, protože je úplně nejrychlejší. Vůbec se za to nestydím. Je pro mě nejpohodlnější, do centra jsem se autem i trochu bála.

To jezdíte městskou i v pět ráno na Snídani s Novou?
To ne, jezdí pro mě pravidelně v půl páté taxík.

Jak to, že vám vztah s Tomášem tak hezky a v klidu plyne?
Všichni hledají nějaké špeky do novin, něco na nás chtějí vyšťourat, ale my jsme se domluvili, že do svého top soukromí si nikoho nepustíme.

Už máte pro Tomáše vánoční dárek?
Jasně. Ale v top soukromí!

Jak vycházíte s paní Rosickou?
Málokdo má štěstí, aby byl, jak se fotbalově říká, přijat hned do mančaftu. Za členství v tomhle rodinném mančaftu jsem strašně vděčná. A jsem tam moc šťastná.
 

(časopis Květy, prosinec 2005)