Nechci žít ve lži

Čtyřiadvacetiletá Radka vystudovala soukromou Obchodní a bankovní akademii v rodné Karviné. O modelingu, kterému se úspěšně stále věnuje, hovoří jako o koníčku. Soutěž Miss jí změnila život. Přestěhovala se do Prahy, a jak říká, začátky byly pořádně krušné. Dnes už zná úskalí showbusinessu a netají se tím, že zázemí, ke kterému patří i její přítel, fotbalová hvězda Tomáš Rosický, je pro ni hodně důležité.

Setkáváme se s vámi nejen jako s modelkou, ale jste také "rosničkou", která na obrazovce Novy přináší počasí.
Televize mě oslovila, ale nebylo dopředu nic jasné. Prošla jsem spolu s dalšími děvčaty castingem a nebylo to vůbec jednoduché. Samozřejmě jsem měla radost, když mi pak zavolali příjemnou zprávu, že si mě vybrali. Za čtrnáct dní jsem se musela naučit zvládat televizní počasí. Nikdy jsem nic podobného nedělala, před kamerou jsem neměla žádné zkušenosti. Netušila jsem, co to všechno obnáší.

Co bylo nejtěžší?
Zvyknout si na živé vysílání. Jsem totiž trémistka, takže stoupnout si před kameru byla pro mě katastrofa. Pletla se mi slova, hrůza. Nemáme čtecí zařízení, text předpovědi dostáváme před vysíláním. Na druhou stranu jsem ale bojovník, a tak jsem nechtěla nic vzdávat, i když mi hlavou šly různé myšlenky. Teď už jsem naštěstí jistější. Televizní práce mě moc baví, dělám ji s elánem a jsem ráda, že mám i příjemné ohlasy od diváků, což mě pochopitelně moc těší.

Jak vypadá vaše příprava?
Když mám ranní vysílání, tedy Snídani s Novou, vstávám kolem čtvrté. Jakmile dorazím do televize na Barrandov, svěřím se do rukou vizážistů a s kostymérkou vyberu oblečení. Když vím, že mě druhý den čeká Počasí, že tudíž budu brzy vstávát, skoro nespím, probouzím se každou hodinu, abych náhodou nezaspala. Odpolení vysílání se předtáčí, takže tréma je menší než u živého ranního vysílání.

Jak je barevný váš život?
Moji hlavní náplní je Počasí. Chci se mu i nadále věnovat, moc mě tato oblast zajímá. Dokonce jsem si přečetla i pár odborných knížek. Dozvěděla jsem se hodně nových věcí a už se na počasí dívám trochu jinak. Ani modeling jsem nepověsila úplně na hřebík. Takže moc volného času nemám. Pokud je, jdu si zacvičit. Odpočívám ve fitness, ve vířivce, v sauně. Ale nechodím tam pravidelně, spíš podle nálady, jednou týdně, někdy jednou za čtrnáct dní. Když je volna víc, jsem ráda, že se dostanu za svými rodiči do Karviné. A samozřejmě za Tomášem do Dortmundu. Svůj volný čas také hodně trávím v Šestajovicích, kde bydlí Tomášovi rodiče. Je to pro mě takový druhý domov.

Jaké je partnerství na dálku?
Určitě jiné než normální vztah, ale je takový od začátku, takže nám to nepřijde nijak divné.

Byla to láska na první pohled?
Nejdřív jsme byli kamarádi. Nezamilovala jsem se do Tomáše kvůli tomu, že je známý, ale proto, jaký je jako člověk. Imponovalo mně, že se chová úplně normálně, že není žádná nafoukaná hvězda. Už spolu budeme tři roky a je to fajn. Pro mě je důležité mít vedle sebe někoho, kdo si mě váží a na koho se můžu spolehnout.

Fandíte si vzájemně?
Určitě. Fotbal mě začal bavit. Jsem ráda, když můžu prožívat úžasnou atmosféru na fotbalovém stadiónu v Dortmundu. Ale naše debaty se rozhodně netočí kolem našich profesí. Prostě jsme rádi, že jsme spolu. Nemluvíme ani o budoucnosti. Není to dobře. Nežiju ze dne na den, ale naučila jsem se, že je lepší nic neplánovat. Když vám plány, ke kterým se upnete, nevyjdou, prožijete velké zklamání. Tomáš v Německu bohužel české televizní programy nechytá, ale fandí mi. Zajímá ho moje práce.

Jste žárlivá?
Tomáš má fanynky jak v Německu, tak tady. Myslím, že jsem žárlivá, ale v mezích.

Žárlí na vás?
Doufám, že ano.

Úspěch v soutěži Miss byl zlom ve vašem životě...
Určitě, jinak bych nejspíš zůstala v Karviné, a co já vím, možná bych byla nezaměstnaná, i když, jak jsem řekla, jsem bojovník. Ale kdybych byla doma, rodiče by určitě měli radost, že jsem s nimi. Ze začátku jsem byla hrozně naivní. Můj život se změnil příchodem do Prahy. Byla jsem obrazně řečeno hozená do vod showbusinessu. Vůbec jsem nevěděla, jak to chodí. Zprvu to bylo hodně složité. Nevěděla jsem, co mám dělat, nikoho jsem tady neměla. Nejtěžší bylo si zvyknout na Prahu, na to, že jsem sama, že nemám vedle sebe nikoho blízkého. Rodiče jsem měla jen po telefonu. Dřív jsem byla maminčina sukýnka. Chyběl mi osobní kontakt, pocit, že mám vedle sebe někoho, na koho se můžu spolehnout, kdo mě podrží.

Měla jste někdy pocit, že vám patří svět?
Ne, ale samozřejmě jsem si užívala pár opojných chvilek. Chtěla jsem být princeznou jako všechny malé holčičky, což se mi soutěží Miss svým způsobem splnilo. Pár hodin jsem měla na hlavě korunku. Bylo to krásné. Rodiče a příbuzní byli nadšení, prožívali to snad víc než já. Jsem ráda, že mám kolem sebe spoustu skvělých, upřímných blízkých lidí. Kdybych náhodou začala podléhat nějakým manýrům, určitě by mě stáhli zpět z hvězdných výšek a já bych se zase dostala do toho správného životního pruhu, ve kterém mám jet.

Zažila jste rozčarování....
Netušila jsem, jak to funguje v médiích, že lidé mohou být i hodně zlí, že dokáží zneužít mojí upřímností. Byla jsem docela v šoku z bulvárních plátků, to nevstřebávám dodnes, ale už se to zlepšuje. Leccos můžu hodit za hlavu, ale trápí mě, když si nepravdu přečtou mojí blízcí, na kterých mi záleží. Někdy těžko vysvětlujete, že to, co se píše, je lež.

Zasahují média i do vašeho partnerského vztahu?
Počítali jsme s tím, že se budou o nás zajímat, že budou rýpat. Každý to neunese. Ošklivým vylhaným článkům se bohužel nedá nijak zabránit.

Co je pro vás lákavé na světě modelingu a televize?
Jsem docela ambiciózní. Pořád se snažím jít dál a dál. Jsem ráda za nabídky, které přicházejí, a zatím nejvíc za televizi a budu dělat všechno proto, abych se této práci mohla věnovat i nadále. Ale rozhodně nejsem loktařka, která jde tvrdě a bezohledně za svým.

Máte ráda změny?
Moc ne. Spíš mi vyhovuje, když je život lehce stereotypní, poklidný. Asi by mě bavila práce i v bance, ale kdoví, možná jen na chvíli. Nejsem dravá, raději nechávám věcem volný průběh.

Jakou pracovní nabídku byste nepřijala?
Třeba fotit odhalené fotky. Ani výše honoráře by mě nezměnila. To bych nepřekousla.

Po čem pokukujete?
Vyhovuje mně to, co dělám. Ale vždycky jsem chtěla natočit reklamu, takže té bych se nebránila. Ráda bych zabrousila i do filmu. Nemusela bych hned dostat hlavní roli, klidně bych začala i od té nejmenší. Šla bych krůček po krůčku dál a dál. Jsem trpělivá, mám za to, že trpělivost růže přináší. Dokážu si počkat.

Záleží podle vás kariéra na vlivných známých, nebo stačí schopnosti?
Nikdy jsem po známosti nic neměla. Tedy ano, v zelenině čerstvé kedlubny. Vždycky jsem do všeho šla sama za sebe. Věřím na osud, že to máme do jisté míry nalinkované, ale na druhé straně můžeme leccos ovlivnit.

Jak ovlivňuje profese váš životní styl?
Naštěstí nemusím nic dělat, postavu mám danou asi v genech. Sportování je pro mě zábava, občas zajdu do fitness, ale nepřeháním to. Před lety jsem skákala do výšky. Na základní škole jsem se věnovala atletice, jezdili jsme na školní závody a já jsem chtěla pokaždé vyhrát.

Říká se, že vůle dokáže zázraky....
Stoprocentně. A nejen ve sportu. Když je člověk nemocný, tak vůle chtít žít je polovina úspěchu. Bez vůle člověk nic nezmůže.

Jak vypadá váš jídelníček?
Přiznám se, že jsem strašný jedlík, miluji sladkosti. Dá se říct, že v mém jídelníčku převažují. Klidně sním celou čokoládu, moc mi chutnají dorty. Nemusím ani obědvat, stačí mi, když si vezmu rohlík s čokoládou, i když vím, že to zrovna nepatří mezi zdravou výživu. Se zdravou výživou jsem kamarádka, když zrovna nemám chuť na nějakou tu čokoládu. V jídle si nevybírám, snažím se jíst ryby, pít hodně vody, ale na druhou stranu miluji knedlíky a svíčkovou omáčku.

Umíte vařit?
Ano, ale ještě neumím typická česká jídla, rajskou nebo právě tu svíčkovou. Spoustu věcí mě naučila maminka, babička a Tomášova maminka. Mám ráda omáčky s bramborovou kaší nebo s rýží, zkrátka jsem omáčková. A hodně peču. Moje babička byla vyhlášená kuchařka, nebo spíš cukrářka. Pekla často na svatby. Každou sobotu a neděli jsme měli doma napečeno. Peču ráda a myslím, že i dobře.

Platí podle vás, že láska prochází žaludkem?
Částečně je to pravda, ale zásadní váhu to nemá. Ovšem romantickou večeří ve dvou nepohrdnu.

Sportujete?
Občas sportuji, ale mám v tomto směru několik závazků. Neumím lyžovat. Chtěla bych se to naučit stejně jako hrát tenis, ale jen rekreačně. V poslední době jsem se začala lehce věnovat jízdě na koni.

Pustila byste se i do adrenalinových sportů?
Dva roky jsem pracovala v marketingové firmě, která se zabývala extrémními sporty. Je to z jiného soudku a bavilo mě to, ale sama bych se takovým sportům nevěnovala. Jsem posera. Do toho bych nešla. Bojím se i rychlé jízdy v autě. Neriskuji ani v životě. Nejsem extrémistka, mám svoje linie, po kterých jedu, a když vybočím, rychle se vracím zpět tam, kde mám být.

Rozhodujete se snadno?
Vůbec ne. Moje nejhorší vlastnost je nerozhodnost. Jsem váhavá. Každé rozhodnutí je pro mě nervák. Nevím, jestli si mám koupit červený nebo zelený svetr. Vidím jídelní lístek a nevím. Naštěstí se nerozhodnost projevuje spíš v banálních věcech. V těch zásadních to tak není a doufám, že jsem se pokaždé rozhodla správně. Zatím bych nic neměnila.

Baví vás modeling, nebo práce v televizi?
Nejsem modelka, která občas dělá počasí. Pro mě je modeling koníčkem, vždycky byl a bude. Nechci nic zavrhovat. Ale je fakt, že práce v televizi pro mě hodně znamená.

Objevovat se na televizní obrazovce znamená dobře vypadat. Patří k tomu ve vašem případě návštěva solária?
Nerada tam chodím. Je to škodlivé, bohužel občas kvůli práci se solárku ani já nevyhnu. Když se předvádí plavky, nic jiného mi nezbývá. Jinak bych práci nedostala. Většinou ale vypadám jako ředitelka vápenky. Nezastávám názor, že nutně musím chodit na solárko, abych byla hezká. Na druhé straně, když jsem na dovolené, ráda se sluním a dávám tomu docela zabrat, ale nikdy nezapomínám na svoje zdraví. Používám pokaždé kvalitní opalovací krémy.

Potrpíte si i na denní značkové pleťové krémy?
Myslím, že je moje pleť prozatím ani nepotřebuje. Používám běžný krém. Občas si dám krém, který se barví podle pigmentu. Nepotrpím si na přelíčení, nerada se maluji, vadí mi mít na obličeji vrstvu make-upu, ani si nepotrpím na hodně namalované oči. Make-up téměř nepoužívám. Snažím se být co nejpřirozenější a myslím, že to i mužská populace více ocení, než když vidí nalíčenou tvář. Je hrozné, a možná docela i komické, když se odlíčíte před partnerem a najednou vypadáte úplně jinak.

Jak se díváte na trend chirurgických zákroků?
Na nic takového se nechystám, neplánuji žádné zvětšení nebo zmenšení něčeho. Není to levná záležitost, ale když to někomu pomůže v dodání sebevědomí a cítí potřebu něco na sobě změnit, proč ne. Nikoho neodsuzuji. Důležité je, jak se cítíte. Pokud jde o mě, zatím propaguji přirozenost. Chirurgický zákrok je podle mě něco navíc, co nemusí být.

Kolik času věnujete svému zevnějšku?
Nijak to nepřeháním. Když se chci namalovat, stačí mi na to deset minut. Naopak na vlasech si dávám záležet. Chodím do kadeřnického salónu Bomton, kde velice dobře pečují o mé vlasy. A nejen o vlasy, ale o celý zevnějšek. Pedikúra, manikúra, kosmetika a masáže.

Je půvab výhoda?
Nebudu nic nalhávat, je to určitá výhoda, ale snažím se toho nezneužívat. Nejsem ta, která sází na vzhled. Jsem na sebe docela náročná. Záleží mi na vzdělání, chci mít přehled o spoustě věcí. Hodně čtu, zajímám se o zprávy atd.

Dáte na rady jiných, nebo občas jdete i tvrdohlavě hlavou proti zdi?
Jsem ráda, když mi někdo starší a zkušenější poradí. Nejsem tvrdohlavá, naopak si dobře míněných upřímných rad cením.

Co má podle vás největší hodnotu?
Na první stupeň důležitosti řadím zdraví. Když ho nemáte, nepomůžou vám peníze ani sláva. Nic si neužijete. Jsem velmi citlivá, moc ráda pomáhám. Stala jsem se společně s Lucií Váchovou patronkou jednoho dětského domova. Ze začátku jsem měla obavu, jestli to vůbec zvládnu. Ale teď jsem ráda, když vidím nadšení dětí. Moc mě to nakoplo a chci se této činnosti nadále věnovat.

Přepadnou vás občas splíny?
Nikomu se nevyhnou, občas ani mně.

Jak nejraději odpočíváte? Sáhnete po knížce? Máte oblíbený žánr?
Mám nejraději romány, ale ráda občas nahlédnu do nějaké encyklopedie, abych získala nové informace. Taky se docela často dívám v televizi na dokumenty, nejradši mám historické a přírodovědné. Je to určitě lepší než sledovat nějaký nevalný film. Nemám ráda sci-fi filmy. Ráda jezdím i na kole.

Máte slabosti, něco o čem si řeknete, že je to silnější než vy?
Ulítávám na čokoládě.

Za co nejvíc utrácíte?
Moc neutrácím, koupím si prostě to, co potřebuji.

Chtěla byste mít rodinu?
Ani v tomto nic neplánuji, ale určitě bych chtěla mít hodného, ohleduplného, chápajícího, spolehlivého manžela a nejméně dvě děti.

Jaký muž vás zaujme?
První dojem mně nic neřekne. Nedám na hezké oči. Chci ho poznávat, podstatné je, jestli si máme co říct, umíme se spolu zasmát a jestli máme stejné nebo podobné názory. Pro mě se člověk stává hezký svým nitrem, tím, co z něho vyzařuje. Každý může být něčím krásný.

Jak se odolává ctitelům?
Když člověk opravdu chce odolat, tak odolá. Dokonce mám více kamarádů než kamarádek, ale když jen trošičku vycítím, že to některý bere jinak, okamžitě vycouvám. Flirt je něco, co není na škodu, ale pro mě má hranice, za které nejdu. Když se partneři podvádí, když cítí něco k někomu jinému, pak jejich vztah nemá cenu a měli by si to říct na rovinu. I když je to bolestivé, pořád je to lepší než se podvádět. Podle mě je to základ etiky. Prostě je to fér. To je moje pravidlo, kterého se držím. Neumím lhát a vůbec mě to nemrzí.
Důležité je nežít ve lži!