Radka Kocurová: „Narozeninové dorty peču vždy sama.“

Radko, vaříte ráda, nebo je to pro vás jen nutné zlo?

„Vařím opravdu velmi ráda. Kdyby mě to nebavilo, tak bych se k tomu ani nenutila.“

Kdo vás do kuchařského umění zasvětil?

„Moje maminka. Odmalička jsem jí v kuchyni pomáhala se zdobením jídel a dalších pochutin.“

Co tedy připravujete nejčastěji?

„Jsem zastáncem české klasiky. Takže to jsou polévky, hlavní jídlo a pak nějaký ten dobrý zákusek nebo kompot.“

Pochutnáte si jenom na české kuchyni?

„Na ní určitě nejvíc. Sice mi ještě dělají trochu problémy typické české delikatesy jako svíčková, ale s jednoduššími omáčkami si už umím bez problémů poradit. Možná to někoho překvapí, ale moc si pochutnám na guláši, játrech s rýží nebo na znojemské omáčce s hovězími plátky. A jak se říká u nás na Moravě, polévka je grunt, takže i tam se vyřádím.“

A co pečení a pravé moravské koláče, troufla byste si?

„Nemám s tím problém. Jak už jsem říkala, péct i vařit jsem se naučila, už když jsem byla malá. Vždycky jsem pomáhala své mamince při přípravě dortů, závinů i koláčů. To mě baví dodnes a možná ještě víc než samotné vaření. Ráda dělám bábovky, koláče a taky tradiční sladkosti podle svátků v roce. Na Velikonoce to je beránek a mazanec, na Vánoce cukroví a tak různě, podle toho, co se zrovna hodí.“

V kolika letech jste upekla váš první dort?

„To už si nevybavuji, mohlo mi být přibližně 12 let, ale samozřejmě mi pomáhala maminka. Chtěla jsem péct vždycky ty narozeninové, protože jsem pak s napětím očekávala, co na to ostatní řeknou.“

A pečete stále nebo teď oceníte, když to za vás připraví v cukrárně?

„Ne, ne. Peču stále a s radostí.“

Pravidelně také dojíždíte za vaším přítelem Tomášem Rosickým do Londýna. Jak se tam stravujete?

„Většinou si vaříme. Do restaurace zajdeme jen výjimečně, když si třeba chceme dát nějakou specialitu, nebo nemáme na vaření zrovna čas.“

Musíte si do Londýna vozit nějaké ingredience, které jsou k přípravě jídla zapotřebí?

„Ano, to je trochu problém. Třeba polohrubou, hrubou mouku a čerstvé droždí tam prostě neseženete. Takže tyhle věci si tam dovézt musím. Pro ostatní je pak dobré vědět, kam správně zajít, protože většinou všechno potřebné nemají na jednom místě. Pak je to ale zase čerstvé a chutná opravdu báječně.“

Naučila jste se vařit i některé anglické speciality?

„Zatím jsem nic nezkoušela a musím se přiznat, že mě ani nějaké experimentování s anglickou gastronomií neláká.“

A co jejich vydatné snídaně o několika chodech?

„Ani ty jsem si neoblíbila. Jak říkám, s Tomášem preferujeme spíše českou stravu.“

Jak tam bez vás pak váš přítel hospodaří, navaříte mu vždycky do zásoby?

„On si poradí. O jídlo rozhodně nouzi nemá.“

Jaké jídlo je podle vás zrovna „in“? Pro většinu lidí je to třeba sushi…

„Nemám pocit, že by v každém roce bylo nějaké jídlo zrovna „in“. Myslím si, že opravdu záleží na individuálních chutích každého člověka. A co se týká japonské kuchyně, tak tu zrovna moc nemusím. Nemám ráda syrové ryby, takže ani sushi nepřipadá v úvahu, leda kdyby bylo zeleninové.“