Radka Kocurová: Na Miss bych se už asi nepřihlásila

Radka Kocurová, modelka a druhá vicemiss 2002 v tělocvičně své tělo netýrá, klidně si v deset večer dá knedlíky. Po Praze cestuje metrem a domů do Karviné cestuje vlakem. A když jí fotografka požádá, klidně si klekne do hlíny mezi keříky. Sama však říká, že po úspěchu v soutěži Miss potřebovala sesadit na zem. Pomohli jí v tom rodiče a hlavně její láska, fotbalista Tomáš Rosický.

Tomáš o vás říká, že jste veselá. Jak byste se charakterizovala vy?

R.K.: To bych měla říkat samé dobré vlastnosti. Ale opravdu jsem usměvavá a hlavně přirozená. Takže když se mi chce brečet, brečím, a když se chci smát, tak se směju. Mám radost ze života. Každé ráno vstanu a děkuju, že jsem se probudila, že můžu žít.

To je docela zralý názor na to, že je vám 22 let.

R.K.: Někdo v rodině je nemocný, to mě zasáhlo. Uvědomila jsem si, že člověk tady není napořád, že může umřít ze dne na den.

Jak zaháníte smutek?

R.K.: Buď zavolám rodičům, kamarádce, nebo jedu k Tomášovým rodičům. Musím být s někým.

Maminky sportovců si svých synů občas hodně hledí. Jak vycházíte s paní Rosickou?

R.K.: Všichni mě na tohle upozorňovali. Ale náš vztah je víc než v pohodě, je to super ženská. Možná si lidé myslí, že je Tomáš mámin mazlíček. Ale co by kdo dal za to, aby s ním do ciziny odjeli rodiče a pomohli mu v těžkých chvílích. A začátek je vždycky těžký. Chodit každý den do restaurace asi není to nejlepší pro sportovce. Navíc paní Rosická vaří výborně.

Zmínila jste těžké začátky. Byly takové i pro vás loni v Praze?

R.K.: Určitě. Přišla jsem z malého města a věřila všemu, co mi kdo říkal. Že je dobré mluvit s novináři z bulváru, být vidět. Dělala jsem pro ně všechno, což nebylo dobře. Netušila jsem, že to bude tak náročné. Chodila jsem po večírcích, nevěděla, kam se mám zařadit. Neměla jsem ostré lokty. Teď už je dokážu využít.

A co starost sama o sebe?

R.K.: Byl to pro mě malý šok, když jsem ve vyhraném bytě hledala běžné věci. Nebo různá vyúčtování, to vždycky dělali rodiče.

Co jste od Miss čekala?

R.K.: Myslela jsem si, že Miss reprezentuje zemi, že je něčím váženým. Ale tak to není. Bere se jako každá jiná modelka.

Šla byste na Miss znovu?

R.K.: Asi ne. Ale udělala jsem to a nevedla mě k tomu jen osobní touha uspět. Největší radost měla moje rodina.

Nelitujete, že si ve dvaadvaceti neužíváte studentského života?

R.K.: Moc ráda bych se vrátila do školy. Ale nevím, na co by mi vysoká byla. Mám teď úplně jiné představy a netýkají se modelingu. Čas strávený čekáním na zakázky chci vyplnit něčím, co by mě uspokojovalo. Ale neprozradím, co to bude.

Máte vysněné místo, kde byste chtěla žít?

R.K.: U moře. Kdykoli tam jedu na dovolenou, těžko se mi odjíždí. Ale třeba by mě to omrzelo.

Miss Diana Kobzanová a Kateřina Průšová jsou kamarádky. Máte přítelkyni v modelingu?

R.K.: Ne. Ani to nejde, každá si hlídá své teritorium. Ale prěsto se hodně bavíme s Lenkou Taussigovou, Miss Sympatie z našeho ročníku. Plánujeme výlety, bavíme se jako jiné holky.

(Mladá fronta dnes, 18.7.2003)