Rosnička, ale i fotbalová fanynka

Už druhým rokem nám Radka Kocurová pravidelně z obrazovky oznamuje, jaké bude počasí. Je ovšem nejenom půvabnou televizní rosničkou, ale také třetí nejkrásnější dívkou ČR pro rok 2002 a úspěšnou modelkou. Na popularitě ji přidává i fakt, že se přátelí s fotbalistou Tomášem Rosickým.

Váš přítel změnil místo působení. Z Německa se přestěhoval do Anglie, kde hraje za Arsenal Londýn. Dovedete si představit, že byste také dlouhodobě žila v cizí zemi?
Pobývat v zahraničí mi nedělá žádné problémy. Jsem přizpůsobivý člověk, ale nedokážu si představit, že bych žila jinde. Vždy se ráda vracím domů. Česká republika je krásná země, kde bych chtěla mít také jednou velkou a spokojenou rodinu. Ale jak to nakonec dopadne a kde budu žít, se nechám překvapit.

Takže zatím nebudete Tomáše následovat na Britské ostrovy?
V nejbližších měsících určitě ne, vše zůstává při starém. Budu Tomáše pravidelně navštěvovat.

Umíte cizí jazyky? Domluvíte se dnes německy a anglicky?
Angličtinu a němčinu jsem používala aktivně pouze na střední škole. Pak jsem měla pár příležitostí mluvit cizí řečí, například na Miss Europe v Libanonu, v Německu u Tomáše nebo na módních přehlídkách v zahraničí. Vždy jsem ale používala spíše angličtinu než němčinu. Hodně jsem už ale zapomněla, i proto se těším na Anglii a doufám, že se mé základní znalosti rozšíří natolik, že budu rozumět skoro všemu.

Letos v červnu jste se vydala fandit na fotbalové mistrovství mistrovství světa. Jak jste to prožívala?
Na mistrovství světa asi nikdy nezapomenu. Na Euru 2004 jsem nebyla a tak byly mé pocity o to silnější. Panovala tam dobrá nálada, která se ale mísila s velkou nervozitou. Paní Rosická mi na stadionu těsně před začátkem utkání namalovala na tvář českou vlajku. Barvičky nám půjčili fanoušci. Když jsem viděla stadion a plno Čechů, krásně mě to hřálo u srdíčka. Husí kůže mi naskočila až při naší hymně. Musím přiznat, že nechyběly ani slzy štěstí či smutku - přišly při gólech.

Jaké jste měla v Německu na mistrovství zázemí?
Všechno jsem prožívala s Tomášovými rodiči. Bydleli jsme společně v jeho domečku v Dortmundu, kde Tomáš doposud hrál. Na poslední zápas v základní skupině přijel také Tomášův bratr. Ale pozor! Po telefonu to se mnou prožívala také moje rodina - maminka, tatínek, bráška, tety a babičky a všichni další. Vždy fandili v dresech s desítkou na zádech, se kterou Tomáš hraje. Velkou fanynkou na telefonu byla také moje nejlepší pražská kamarádka Lucie Váchová.

Obrečela jste, když náš tým vypadl?
Bylo mi to líto - asi jako každému, přála jsem klukům, aby se dostali až do finále.

Máte o Tomáše strach, když hraje?
Strach samozřejmě mám, na trávníku se může stát cokoli. Jednou si ošklivě zlomil ruku, což bylo velmi nepříjemné. Je to hrozný pocit. V těchto chvílích si vždy uvědomím, že zdraví je opravdu na prvním místě.

V dubnu vám bylo 25 let. Přemýšlíte už o dětech, rodině?
Co je to 25 let? Někdy se cítím mnohem mladší a proto jsem vážně o rodině a dětech neuvažovala. Tím ale nechci říct, že je toto téma pro mě tabu. Určitě bych chtěla mít spokojenou rodinu, například takovou, ve které jsem vyrůstala. A nejméně dvě zdravé děti. Zatím nedokážu říct, kdy to bude, ale stoprocentní je, že se na tuto část svého života velice těším.

Přede dvěma lety jste začala na Nově uvádět počasí. Čím vším je vám tato práce blízká? Co vám přinesla?
Začala jsem se dívat na počasí úplně jinak. Civilizovaný městský člověk vnímá počasí většinou pouze jako okrajovou záležitost. I mě kdysi zajímaly jen teploty a to, jestli bude pršet. Nyní se zajímám o počasí mnohem intenzivněji. Pojmy jako tlaková výše či níže, frontální systémy, tornáda, kulové blesky a další zajímavosti z oboru meteorologie mi už dnes nejsou cizí.

Moderátoři počasí mají své výstupy i v živě vysílané Snídani s Novou. Měla jste zpočátku strach z přímého přenosu?
Jsem velká trémistka. Nové věci vstřebávám trošku déle, potřebuji na ně čas. Zpočátku jsem proto měla ve Snídani s Novou problémy. Nemohla jsem se soustředit a s kamerou jsem nebyla zrovna kamarádka. Cítila jsem velkou zodpovědnost a velice mě mrzelo, když se mi něco nepovedlo. Ty časy jsou ale už dávno za mnou a já jsem ráda. Potřebovala jsem získat zkušenosti. Velice mi pomáhala paní Postlerová. Na tu příjemnou ženu, které vděčím za mnohé, nikdy nezapomenu. Má kousek místa v mém srdíčku.

Nebojíte se, že vás počasí jednou přestane bavit?
To snad ani nejde. V létě je počasí sice hodně podobné a kolikrát se stane, že je den co den na chlup stejná předpověď. Ale většinou se liší a právě proto, že počasí je tak rozmanité, mě nemůže omrzet.

Co všechno kromě moderování počasí ještě stihnete? Máte čas i na módní přehlídky?
V uvádění počasí se střídáme s Karlou Mráčkovou, Janou Adámkovou a Michalem Jančaříkem. Velice dobře spolu vycházíme a služby si mezi sebou dělíme tak, aby to každému z nás vyhovovalo. Například týden hlásím počasí, pak minimálně na čtrnáct dní letím za svou láskou do zahraničí a pak mi zbude z měsíce jen pár dní, třeba právě na nějakou tu přehlídku.

Je pro vás modeling stále zajímavá práce?
Modeling pro mě vždy byl, je a bude koníčkem. Baví mě to, a proto se na každou akci těším.

Toužila jste se prosadit i v zahraničí?
Ano, a měla jsem i pár nabídek. Ale když jsem si představila, že tam budu úplně sama bez rodičů celý měsíc, přičemž anglicky jsem uměla jen pár otřepaných vět, raději jsem to vzdala. Rodiče o mne měli vždy velký strach. Ale jsem si jistá, že kdyby taková nabídka přišla teď, jela bych.

Když mluvíme o rodičích, jaké se vám vybavují vzpomínky na dětství?
Měla jsem krásné dětství. Rodiče se nám s bráškou snažili splnit každé přání. Nikdy jsem citově nestrádala, a to díky rodičům, ale i babičkám a tetám.

Máte dnes na své rodiče čas? Jezdíte občas domů?
Času mám už méně, ale na rodiče si ho udělám vždy. Do Karviné se vracím velice ráda. Vždyť jsem tam vyrůstala a prožívala dětství a pubertu. Na Karvinou nedám dopustit.

Nakonec jste se stala v roce 2002 druhou vicemiss ČR a ze dne na den se vám změnil život. Najednou jste se z Karviné stěhovala do Prahy. Jak s odstupem času hodnotíte toto období?
Ne moc dobře. Vždy jsem se trochu bála nových věcí a v Praze pro mě bylo všechno nové. Rodiče byli daleko a já byla úplně sama. Bylo to pro mě špatné období, ale naštěstí mi i na dálku rodiče hodně pomáhali. Hlavně psychicky. Stále jsme si telefonovali. Platila jsem šílené účty, ale nikdy jsem toho nelitovala. Mluvili jsme spolu i několikrát denně. Sdíleli se mnou starosti i radosti. Na druhou stranu je pravda, že jsem se tehdy hodně osamostatnila. A když bylo nejhůř, sebrala jsem se a jela do Karviné.

Už jako teenager jste vyhrála soutěž Miss Poupě. Kdo vás tam přihlásil?
Na soutěž Miss Poupě jsme se domluvily s holkami ze třídy. A já to vyhrála. Byla to spíše legrace. Později jsem to zkoušela i na jiných soutěžích a ono to vycházelo. Měla jsem z toho vždy velikou radost. Modelkou jsem chtěla být už odmalička. Také jsme chtěla být učitelkou, lékařkou, úřednicí nebo pošťačkou. Prostě jsem chtěla být vždy tím, co mezi námi dětmi frčelo.

Vystudovala jste obchodní a bankovní akademii, a dokonce jste i po úspěchu v Miss pracovala v marketingové firmě. Proč vlastně?
Práce modelky mě nikdy nenaplňovala natolik, abych se věnovala jen a jen jí. Nebavilo mě čekat doma, až zazvoní telefon a někdo mě bude chtít na přehlídku. Nudila jsem se. Proto jsem začala pracovat i v jiné oblasti. Byla to zajímavá práce. Jezdili jsme na hory a pořádali světové poháry v adrenalinových sportech. Nikdy nezapomenu na úžasnou show Free Style Motocross v Sazka Aréně. Ve firmě bych bývala ráda pracovala dál, ale nedalo se to bohužel skloubit s počasím.

Vyzkoušela jste si i herectví. Objevila jste se ve filmu Jak se krotí krokodýli a malou roli jste měla i v seriálu Redakce. Nebo bylo pro vás natáčení stresující?
Spíše to byla jedna velká sranda. Na natáčení filmu Jak se krotí krokodýli jsem potkala Jirku Mádla, to je super kluk. Blbli jsme celý den a pak přišla moje "minuta slávy". Nebyla to žádná role, spíše takový štěk. Natáčení bylo pro mě vždy příjemné. Možná to ale bude tím, že jsem vždy měla jen pár vět.

Na svůj věk jste si zkusila už mnoho povolání. Co z toho všeho vás nejvíc baví?
Chtěla bych zůstat u počasí. Je to práce, která mě naplňuje a maximálně mi vyhovuje. Jsem spokojená.

Jak trávíte volné chvíle, když jste v Praze sama?
Volných chvil je málo. Občas zajdu do kina, a pokud nejedu za rodiči nebo nemám jiné pracovní povinnosti, trávím hodně času se svou kamarádkou Luckou Váchovou. To ona mě přivedla ke koním, je profík, chodila do jezdecké školy.

A co vy? Už koně zvládáte?
Já jsem stále začátečník. Ale na koni se udržím a baví mě to. Zároveň však mám z koní velký respekt, protože radost z jízdy se může záhy změnit ve strach a poté i ošklivý pád.

Chtěla byste mít jednou vlastního koně?
Netoužím koně vlastnit. Je to velká starost. Vždy jsem měla možnost si koně na pár hodin půjčit. To je ideální.

Baví vás i dostihy? Vsadila jste někdy na koně?
Já nesázím. Takže ani na koně ne. Ale každý rok sleduji Velkou pardubickou a mám v plánu se na dostihy zajít s kamarády podívat. Už jsme na tom domluveni. Nasadím si na hlavu velký klobouk a možná pak i na nějakého koníčka vsadím. Nechám si však poradit.

Jste velmi štíhlá. Pracujete na tom nějak?
Ne, to je dar od přírody. Díky bohu jsem zatím nemusela držet žádnou dietu, protože by mi to vydrželo tak zhruba týden. Mám slabou vůli. Je ale fakt, že se vyhýbám bílému pečivu. Zvykla jsem si jíst jen celozrnné pečivo a chleba. Vybíravá v jídle nejsem, sním skoro všechno. Až na škvarky, ty opravdu nemůžu. Miluji sladké. V poslední době mi zachutnala žemlovka, kterou mi nedávno poslala po Lucce její babička. Byla výborná.

Vaříte si sama?
Vařím si sama, ale někdy si zajdu i do restaurace. Vaření mě vždycky bavilo. Už jako malá holka jsem mamince v kuchyni s chutí pomáhala. Hodně jsme spolu pekly, to se pak olizovala celá rodina. Mám velkou radost, když ostatním chutná to, co uvařím. Zatím mě všichni pochválili.

Váš přítel je špičkový fotbalista. Jaké sporty baví vás?
Baví mě dívat se na fotbal, ale jen když hraje Tomáš. Sleduji i krasobruslení, gymnastiku a olympiádu.

A aktivně?
Přiznám se, že aktivně nesportuji. Jednou za čas se jdu proběhnout, třeba když hodně hřeším, a pak jsou mi malé kalhoty. A sem tam si jdu zaplácat i tenis. Mám novou raketu, ale pochopila jsem, že problém bude spíše v mé ruce než v raketě.

Živíte se i tím, jak vypadáte. Kolik času věnujete péči o svůj vzhled?
To je různé. Když jdu na společenskou akci, potřebuji více času. Mám však ráda přirozený vzhled, proto jsem to nikdy s líčením nepřeháněla. Potřebuji jen make-up, stíny, řasenku, tvářenku a lesk.

Máte nějaké neřesti?
Konzumuji příliš mnoho čokolády.

Jak Radka potkala Tomáše?
Setkali se spolu na focení pro firmu NIKE. "Dlouho jsme byli jen kamarádi a pak přeskočila jiskra." Později začala za Tomášem pravidelně jezdit do Dortmundu. Jejich vztah trvá čtvrtý rok.

Nejen koně
Kromě koní má Radka ráda také psy. Nejvíce času tráví s kokršpanělem Tomášových rodičů. Ráda by měla v budoucnu vlastního psa. Touží po biglovi, kokršpanělovi nebo zlatém retrívrovi.     

(časopis Zdraví 14. 8. 2006)