Praha - Modelka a rosnička Radka Kocurová už netouží po mejdanech.
Česká vicemiss 2002 se už dávno nevěnuje jenom modelingu. Její příznivci ji
mohou pravidelně vídat na televizních obrazovkách, protože na televizi Nova
moderuje Počasí, za které dokonce získala cenu Rosničky.
Krásná přítelkyně fotbalisty Tomáše Rosického se také aktivně podílí na práci
pro charitu. Stala se patronkou kampaně Dejme týrání dětí červenou kartu a spolu
se svým přítelem je tváří nadace Naše dítě.
Oslavy Silvestra máš ráda?
Samozřejmě, když jsem byla mladší, slavila jsem ho s kamarádkami všude možně.
Ale čím jsem starší, přijde mi čím dál víc fajn strávit Silvestra doma opět v
kruhu rodinném.
Dáváš si novoroční předsevzetí?
Teď, když jsem starší, tak už si moc předsevzetí nedávám, přijde mi to
trochu směšné. Proč bych měla třeba od nového roku držet dietu? Proč ne od února?
Ale když jsem byla mladší, tak jo. Byla to taková ta předsevzetí typu, že budu
hodnější na maminku, na tatínka, na brášku, nebudu dělat schválnosti a zlepším
si známky… Prostě taková ta dětská přání. Vždycky jsem se snažila je dodržet co
nejdéle a když jsem to porušila, necítila jsem se moc dobře. Ale nikdy jsem to
nevydržela celý rok, to bych musela být anděl.
Nelákalo tě místo zimy strávit povánoční čas někde v teple u moře?
Ani ne, já jsem jednou Vánoce u moře zažila, to bylo v Libanonu na Miss
Europe. Bylo to dost zvláštní, sice měli normální stromečky, ale na druhou
stranu měli ozdobené i palmy. Byl to hodně zvláštní pocit, ale zopakovat si to
nějak netoužím
Vzpomeneš si ještě na dárek, který ti udělal největší radost?
Určitě to byly dárky, které jsem dostávala jako malá. Vzpomínám si na panenku
Barbie, to bylo skvělý. Pak si pamatuji, že jsem dostala klavír, což byl taky
obrovský dárek. Ale největší radost jsme s bráchou měli, když jsme dostali boby.
Byly schované na balkóně, takže jsme si mysleli, že je tam opravdu nechal
Ježíšek. Pak jsme se o ně pořád prali.
Říkala jsi, že jsi dostala klavír. Hraješ na něj ještě?
Jako malá jsem chodila na hodiny klavíru na základní uměleckou školu, to mi bylo
asi deset. V Praze klavír nemám, ale když jsem doma u rodičů, ráda si na něj
zahraji. Zkouším nové věci a tak.
Z jakéh dárku jsi kdy měla největší radost?
Nevím, já jsem takový typ člověka, že mám radost z každého dárku, protože vím,
že ten člověk ho sehnal přímo pro mě a dal si s tím práci. Takže ať je to
opravdu jakýkoliv dárek, tak já jsem prostě ráda a vážím si ho úplně stejně,
jako kdyby to byl dárek v úplně jiných hodnotách. Mám za to, že dárky jsou
darované z lásky, takže mám radost.
(29.12.2008, bleskove.cz)