Na píšťalku mohou děti zapískat, když jim je ubližováno. Červená karta říká STOP násilí páchanému na dětech, podobně jako červená karta za nečistou hru ve fotbale. „Naši nabídku stát se patronem kampaně přijali fotbalový reprezentant Tomáš Rosický a jeho přítelkyně Radka Kocurová. Doufáme, že symbolika červené karty za nečestnou hru ve fotbale a červené karty za nečistou hru vůči dětem, se tak více přiblíží širší veřejnosti i díky těmto patronům,“ říká Zuzana baudyšová. „ Ve fotbale smyslu červené karty rozumí snad každý, věříme, že symbolika splní osvětové poslání a přiměje k větší všímavosti k týraným a zneužívaným dětem. Právě ony potřebují pomoc svého okolí a mnohokrát právě lidé ze sousedství jsou těmi nejbližšími, kteří mohou dětem zachránit život,“ dodává ředitelka nadace.

Na červené kartě je uvedeno Desatero dětských práv a zároveň i Desatero rodičů. Balíčky s kartou a píšťalkou jsou za 30 Kč prodávány dobrovolníky v pražském Paláci Flora do konce června 2008, při konání Aviatické pouti v Pardubicích 31. května a 1. června a na dalších místech republiky. Zakoupením karty s píšťalkou přispíváte na pomoc týraným dětem.

Co Vás vedlo k podpoře kampaně Nadace Naše dítě na ochranu týraných dětí s názvem „Dejme týrání dětí červenou kartu“?
Tomáš Rosický:
Psychické i fyzické týrání dětí patří mezi nejhorší věci, které mohou děti potkat, a myslím, že nesmazatelně se do nich zapíšou i do budoucnosti. Přitom všechny děti mají právo na šťastné a radostné dětství, já jsem to štěstí měl a moje dětství byl fotbal, hra, parta kluků s podobným cílem. Sice dřina, ale nic, co by mi ublížilo. Jsem rád, že mě paní Baudyšová v rámci této kampaně oslovila a chtěl bych vzkázat všem lidem, aby chránili děti a aby si více všímali svého okolí, protože právě jejich soused možná týrá své děti a my jim můžeme pomoci.
Radka Kocurová:
K týrání dětí patří i sexuální zneužívání a další formy násilí, se kterými v žádném případě nemůžeme souhlasit. Děsí nás, že se počty týraných dětí v České republice i přes snahu všech různých organizací stále zvyšují. Když si uvědomíme, že statistiky vzniknou jen ze skutečně ohlášených případů, jde z toho mráz po zádech, protože o desítkách dětí, které trpí, nemáme ani tušení. Přitom věřím, že se jim dá pomoci. I ten největší tyran žije v blízkosti druhých lidí, kteří před ním mohou varovat a upozornit Policii ČR nebo nadaci na páchané násilí.

Ke kampani se každý může připojit zakoupením červené karty s píšťalkou. Červená karta říká stop násilí páchanému na dětech stejně jako červená karta za neférovou hru ve fotbale. Za co a komu byste tuto červenou kartu udělili?
Tomáš Rosický:
Myslím, že tomu by každý měl a mohl porozumět. Když se hráč na hřišti zachová hrubě, dostane červenou kartu, případně vyloučení. Symbolicky červená karta Nadace Naše dítě vyřazuje hrubě se chovající jedince ze společnosti. Budu rád, když se každý z nás zapojí a v rámci kampaně zakoupí tuto symbolickou červenou kartu s píšťalkou. Podpořit nadaci v boji proti týrání dětí má rozhodně velký význam. Komu bych červenou kartu udělil? Všem, kteří považují děti za svůj majetek!
Radka Kocurová:
Symbolická červená karta obsahuje i důležité informace, jako je například Desatero práv dětí. Myslím, že každé dítě by se s nimi mělo seznámit a přijmout je do svého života. Červenou kartu bych udělila lidem, kteří hrubě zacházejí s bezbrannými dětmi.

Setkali jste se někdy osobně s týraným dítětem nebo s dítětem, kterému bylo ubližováno? Víte, jak týranému dítěti pomoci?
Tomáš Rosický, Radka Kocurová:
V případě týraných a jinak ohrožených dětí je důležité, aby se jim dostalo pomoci včas. Problém týrání, zneužívání a zanedbávání dětí bývá složité odhalit především proto, že většina takových případů se odehrává v rodině. Ani jeden z nás jsme se zatím nesetkali s případem týrání dětí v blízkém okolí, ale známe například příběhy dětí z Kuřimi z novin a televize. Jejich osudy nám nejsou lhostejné. Každý by si měl uvědomit, že zdraví a život týraného dítěte můžeme zachránit všímavostí a včasným ohlášením třeba i jen podezření na páchané bezpráví. Ať už na Policii ČR nebo Dětském krizovém centru nebo kontaktování neziskové organizace, například Nadace Naše dítě.